fbpx
Odletová tabule Frankfurt
Jak cestovat

Frankfurtské letiště – jak se na něj dostat z vlaku a kde přespat

Po rozloučení jsem se vydala po vlastní ose. Čekala mě 7hodinová jízda vlakem s přestupem v Hamburku a 10 hodin čekání na Frankfurtském letišti (od 22 večer do 8 rána). Podle žebříčku se Frankfurt řadí do TOP 10 letišť na kterých chcete přespat. Tak jsem to prubla.

Jak se dostat z Frankfurt Hbf na letiště?

Dlouho jsem hledala, jak funguje MHD ve Frankfurtu. Na oficiálních stránkách bylo prd a na fórech ještě větší kulový. Už nevím, kdo mi poradil server cestujlevne.com, ale děkuji ti (máš u mě pivo). Letiště tam jsou pěkně popsána.

Jízdenka na letiště z nádraží ve Frankfurtu
Jízdenka na letiště – první možnost s „ohne Umweg“, což později strýček Google přeložil jako bez objížďky

Dočetla jsem se, že na letiště jezdí vlak S8 a S9. No jo, ale kde koupit jízdenku? To už nepíšou. Hledala jsem, ptala jsem se na informacích a bylo mi doporučeno nakupovat v automatech. Prý tam zadám „to: airport“ a bude to ok. Jenže automaty ve Frankfurtu jsou dva druhy – jeden je červený (DB, národní dopravce) a druhý měl takovou divně zelenou barvu (nejspíš MHD). V červených jsem airport nenašla, tak jsem šla k těm zeleným s nápisem RMV. Úspěšně. Jenže – i přesto, že jsem měla nastavenou v automatu angličtinu, tak byl na výběr ze dvou lístků za 4,9 €. Popsány v němčině. Vzala jsem první možnost, nevím, jestli je to dobře, protože lístek nikdo nekontroloval.

Mezitím mi ujela S8 a další měla jet až za hodinu! To přeci není možný! Šla jsem podle ťapiček na zemi se znakem letadla. Narazila jsem na pobíhající asiatky – očividně taky byly zmatený jak lesní včely na poli. Ale zeptali se někoho od drah a já se zeptala jich. Byly jsme nasměrovány na spoj R3, který odjížděl za 10 minut. Divné, že? Na cestujlevne.com psali o S8 a S9. Nevěřícně jsem se zeptala jedné postarší Němky ve vlaku. Uměla anglicky a potvrdila mi správnou soupravu. Prý cesta trvá 15 minut, jestli jsem s tím OK. Při výstupu mě ještě na stanici upozornila. Moc milá paní. Začala jsem doufat, že vše bude v pořádku.

BTW: ta divná šipka na směrech, kam vlaky jezdí, znamená letiště = Flughafen 🙂

Konečně na letišti

Odletová tabule Frankfurt
Odletová hala ve Frankfurtu. Důležitý je vědět čas odletu a číslo letu, pak už to jde snadno.

Po příchodu do hlavní odletové haly jsem našla svůj let na terminálu 2. (Pane bože! To je úplně v prkýnku! Pomyslela jsem si. Ale OK. To zvládnu.) Následuji šipky, nastoupuji do nějaké místní dráhy a slavnostně jedu na T2. V hlavě si kreslím, jak se vyspím v relax zóně, o které jsem si přečetla na sleepinginairports.net a taky vybavená radami, jak přespat na letišti. Když nevyjde relax, tak modlitebna, nebo v nejhorším za bezpečnostní kontrolou pod kamerami na lavičce. Vše hezky za bezpečnostními kontrolami, abych nebyla na veřejném prostranství.

Vystupuji a jdu k branám s konrolou. Jsou zavřené! Nikde ani živáčka! Sakra! Budu muset spát na veřejně přístupném místě? Jako fakt? Obcházím proto T2, kde se dá. Jsem na příletech, jdu na záchodky – tady jsou alespoň pro postižené nebo přebalovna pro mimina, tak bych to mohla zakempit a zamknout se tu. Narážím ale na „relax koutek,“ kde už někteří polehávají. Jdu ještě kousek, ale moc toho k prozkoumání není. Je tu otevřený Mekáč, ale tam se mi spát nechce.

Jak jsem spala na letišti mezi stolky.
Jak se spí na letišti. „Pohodlná“ poloha mezi stolky. Pod hlavu jsem si dala batoh podle rad. To zase tak pohodlné nebylo.

Tak se vracím do koutku, chytám poslední místo v té době dostupné a snažím se najít pohodlnou polohu mezi stolky. Inspiruji se vedle. Zahlédnu ještě někoho nasáčkovaného na zemi mezi lavičkou a stěnou. Asi to tam je pohodlnější, ale myslím si, že jde od země zima. Zůstávám tam, kde jsem. Dobře dělám.

Po hodině se probouzím – super, nikdo mě neokradl a žiju. Nacházím ještě pohodlnější polohu a přikrývám se ručníkem, protože je mi chladno. Po půlnoci se začínají místa okolo mě plnit. Z Frankfurtského letiště se stává noclehárna, jak psali v článku na skrblik.cz. Nejsem v tom sama. To mě těší.

V polospánku registruju security, jak probouzejí lidi na zemi. Ráno už tam nebyli. Já dělám, jakože spím, chachá. Ukořistila jsem další 4 hodiny spánku v poloze ležmo se sluchátky, maskou na oči a nafukovacím polštářkem za krk.

K ránu (před 5. hodinou) začíná šrumec. Lidi chodí okolo a není klid. Vstávám, jdu na WC udělat ranní hygienu a jdu na odbavení do Atén v Řecku. Za bezpečnostní kontrolou nabírám vodu do prázdných lahví a vysmátá, jak lečo, čekám na letadlo. Jen na snídani jsem zapomněla. Znova.

Užitečné odkazy