fbpx
Asie

Střet s vietnamskou realitou. Toto jsem fakt nečekala!

Ahoj mami, žiju. Jen tento týden byl pro mě náročný. Vietnam… Z vyprávění backpakerů (rozuměj baťůžkářů) v Bangkoku a jiných českých cestovatelů jsem očekávala něco jiného. Trochu jsem narazila na realitu.

Vyzvednutí na letišti proběhlo v pohodě. Vyzvedli mě tři studenti a dostala jsem růžičku na uvítanou. Kupodivu ještě po týdnu drží a vypadá pěkně. Ještě ten večer jsem šla na své první Phó (nudlová kuřecí polívka) a okolo půlnoci si přestavěla pokoj k obrazu svému.

Můj učitelský pokoj
Koupelna s kuchyňkou

Pokoj mám v porovnání s ostatními studenty luxusní – mám soukromé „apartmá“ s postelí, stolkem, skříní, ledničkou, pračkou, rychlovarkou, plynový vařič (ten jsem získala dnes). Taky se tu najde rýžovar, ale ten je ve stavu, že ho nechceš používat. Spíš by rýži narostly nožičky a utekla ti. Chybělo tu jen nádobí, ale v každým supermarketu mají i toto. Bylo mi od univerzity svěřeno kolo. Nesmím s ním nic udělat, nebo pořizuji za svoje peníze nové. Vypadá docela dobře. Jedinou výtku mám k matraci. Dá-li se tomu říkat matrace. Spíš to připomíná extrudovaný polystyrén (takový ten tvrdý). Nechápu, jak na tom můžou spát. To nemají rádi svoje záda? Použila jsem peřinu a složila ji pod záda na čtvrtiny, povlečení mi slouží jako přikrývka. Díky hygienické vložce do spacáku je to v pohodě. Polštáře mají pohodlné. Vyhovují mi.

První schůzka, kde jsem se dozvěděla, co budu dělat.

Druhý den po příjezdu jsem šla do školy. Setkat se s děkanem (čte se Mr. Zú, ale píše se jinak). Pohostil mě výborným korejským čajem. Jak jsem později zjistila, je to tu normální. Tak jsem si pořídila taky čaj, až budu mít nějakého hosta. Vedoucí katedry byla na nějaké služební cestě. Schůzku jsem s ní měla v pondělí. Dostala jsem učebnici, podle které budu učit starší studenty druhého ročníku. Budu tzv. co-teacher. Nebude mi svěřena třída, ale budu spolupracovat na výuce. Jsem tu totiž na krátkou dobu, jen na 2 měsíce. Jen mě trochu naštvali. Přijela jsem 1. srpna, ale učit budu nejspíš až od 20. srpna. Týden od 13. srpna (příští týden) budu navštěvovat výuku a zjišťovat, jak se vlastně učí.

Paní Loan (vedoucí katedry) mi zkoušela přišít výuku v pondělí od rána, čtvrtek a pátek. Dokážeš si představit, jak se sen o víkendovém cestování rozplynul?! Ozvala jsem se. Slíbila mi, že mi pošle rozvrh. Ale ještě nedorazil. Musím se připomenout. Vietnamci nejsou tak organizovaní jako my v Evropě.

Vietnamci nemají BBQ klasicky jako my – venku na zahradě. Oni prostě chodí do speciální restaurace.
Sladká polívka, podávaná s ledem. Dostala jsem ji hned druhý den a byla fakt dobrá. Musím ji najít znovu.

Co se týče volného času – zatím se s prominutím kopu do zadečku. Na slíbené vypůjčení kola jsem čekala do dneška, takže jsem nebyla mobilní. Vzhledem k tomu, že venku je sice jen okolo 30 °C, ale díky vlhkosti je to jako v sauně a vzdálenosti do centra cca 3 km, tak jsem byla závislá na studentech s motorkou. Vidina jízdy na kole mě neláká. Uvažuju, že se prostě naučím řídit motorku a na nákup a do školy ji budu používat.

První dny mě brali studenti na obědy, večeře a do obchodů. Otevíral se tu nový obchoďák, tak jsme si dali BBQ. Moc dobrý. A pak jsem jedla jen samou rýži s masem. Myslím, že na pár dní mám s rýží vystaráno. Jo a mám poučení – nevěř Vietnamcům, že to není pálivý. Je to pálivý, jak sviň. Dneska jsem objevila v obchodě kečup a špagety. Nevěřila jsem, že za toto jídlo budu ráda. Zítra si vařím, což není pro zahraniční studenty obvyklý.

Horní stanice lanovky Fansipan. Jo, počasí na pytel. Takže ty jejich „výhledový“ fotky musí stát za to.

Taky jsem se přidala k vietnamskému výletu do Sa Pa v horách. Bohužel nebo bohudík s Vietnamci. Bohužel proto, že mezi sebou mluvili vietnamsky a já se cítila tak trochu odstrčená. Taky jsou děsně lidí a nikam nechodili. Nešla jsem na pochod džunglí s průvodkyní vč. tzv. home stay u místních etnických domorodců. Bohudík, protože jsem se nemusela starat o nic. Zajistili ubytko, vozili mě na motorce, vzali jsme lanovku na Fansipan a navštívili, budu to nazývat skanzenovou vesničku, Cat Cat. Trošku mi to pohlo s psychikou, protože vidět takto chudé lidi a lidi, kteří na nich parazitují, je smutné. A další smutná věc, že nepřemýšlejí nad fotkami. Dvě hodiny jsem čekala na Fansipanu nahoře, než si vyfotí xyz fotek s deštníkem v mraku. Nebylo na výsledných obrázcích nic vidět, než zábradlí a mlha.

Před týdnem jsem neměla šajna, kde jsem. Teď už jsem nastudovala mapu, tak se orientuji v hlavních silnicích. Taky tvořím mapu pro ostatní a budoucí studenty na stáži, aby věděli, co kde zařídit. Mapu jsem nasdílela i místňákům a ostatním stážistům. Snad to dopadne, začnou ji plnit a brzy budeme vědět, kam zajít na dobrý jídlo nebo kafe.

Momentka náhodné holčiny, která si půjčila v Cat Cat vesničce kroj etnické skupiny. Je to tu populární.

Jinak časový posun vůči ČR má své výhody i nevýhody. Naučila jsem se být produktivní dopoledne, takže veškerou práci udělám nerušeně během české noci. Kabelové připojení k netu je na koleji v pohodě a díky klimatizaci mám super kancl. Jen WiFi už třetím dnem zlobí. Nejde se mi k ní připojit. Jedu na mobilu na 4G datech.

Co se týče živé komunikace, tak je časový posun totálně na pytel. Když mám večer, vy máte odpoledne a jste v práci. Když přijdete z práce, mám po půlnoci, kdy potřebuju spát. Když mám ráno, vy spíte. Takže si dokážeš představit, jak se mi stýská.

Jo, samota je dost na palici. Nebudu zastírat, že jsem probrečela jednu roličku toaleťáku a další je na cestě. Prostě nemít co dělat, být ztracenej v cizím městě a nikoho neznat, je na palici. Vietnamci mě zahrnuli několika pravidly – prý je okolí kolejí v noci nebezpečno.

Sapa z sedla motorky.

Když jsem se pokusila koupit kapky do očí kvůli hrozícímu zánětu spojivek z jízdy na motorce, bylo mi pokáráno, že jsem to dělala sama. Popravdě jsem na to za sebe byla hrdá, že něco sama dokážu udělat. K tomu, když ti docvakne, že jsi v komunistické zemi s režimem. Chvílemi jsem si připadala jako ve vězení. Být turistou a brázdit si na motorce zemí je úplně jiný zážitek, než být na jednom místě kvůli práci. Naštěstí mám spřízněnou duši, která mě podpoří a má se mnou trpělivost. Sice občas s časovým posunem nebo se zpožděním, ale moc mi pomáhá. Asi bych bez ní už měnila datum odjezdu a byla na cestě do Čech.

Trang je moc milá holka. Vzala mě do kavárny a možná k ní pojedu domů (20 km od Thai Nguyenu, kde jsem). Chce být učitelkou angliny.

Dneska jsem byla na uvítací a rozlučovací schůzce s ostatními stážisty. Bydlí sice na jiných kolejích, ale přidali mě do společného chatu. Navrhla jsem, že bychom mohli jít spolu na Mission Impossible do kina. Souhlasili. Tak snad se blýská na lepší časy. Ale moji blízcí mi chybí. Hodně.

Na víkend je naplánovaný výlet na motorkách. Měla bych se ale sejít s holčinou z Brazílie, kterou jsem potkala v Bangkoku v hostelu. Měla by být v Hanoi. Uvidím, jestli to vyjde. Avšak výlet do Hanoje se mi v pátek ráno jeví jako dobrý nápad, jak přijít na jiný myšlenky a užít si trochu cestovatelské svobody.